Princip padajícího lejna v době právní nouze

Vážné varování a rada všem pedagogům (a nejen jim). Slyšíme, jak se každý vakcinista a rouškista odvolává na různé dokumenty a "stavy". Pravda je však taková, že žádné skutečné dokumenty a "stavy", právně závazné, neexistují.

Ač to vypadá naopak, nikdo nahoře není tak hloupý, aby se pod něco takového podepsal. A ti hlupáci, co se podepisují, nepodepisují právně závazné dokumenty.

Začíná to od samotné pandemie. Úplně pominu fakt, že v souvislosti s C19 tady nikdy fakticky nebyla ani epidemie, natož pandemie. Pojďme se na to ale podívat z právní stránky.

Tedros něco zavrkal z pódia a že tu tedy prý máme pandemii. To je jako by mě babička viděla s přítelkyní a řekla: Jejda kluku, tak ty už jsi ženatej?. Babi nejsem. Teprve až budu mít oddací list, tak budu.

No a s pandemií je to stejné. Neexistuje žádný právní dokument od autrity s mocí jí k tomu svěřenou. Pokud něco takového najdete, máte u mě panáka.

Dál už je to jen lež na lež. Vydávají se různé pokyny a doporučení, lže se, cenzuruje se (jako třeba tento článek a mnoho jiných), uplácí se, přesvědčuje se.

Není snad jasné i hloupým, že kdyby bylo toto očkování tak prospěšné, nebude třeba tlačit takto brutální silou?

A to je další lež. Žádné očkování to není. Je to dobrovolný experiment na lidech, kteří si to nechají líbit. Už o tom mluví i děti ve školách.

Ale zpět k podstatě.

Neexistuje-li právní dokument, jsou všechny následné požadavky protizákonné. Koneckonců naše soudy to prokazují stále dokola.

Představte si situaci, že se Vaše dítě bude za rok potýkat s respiračními problémy, které vznikly nošením roušky. Se závažnými doživotními následky. Jako rodič budete samozřejmě žádat spravedlnost a zažalujete ministerstvo školství, že nařídilo nošení roušek dětem.

Jenže na ministerstvu se zabývají prakticky téměř výhradně tím, jak si krýt záda a heslem: Každý den je dobrý. Takže odpověď bude vypadat nějak takto: My jsme vydali pouze nezávazné stanovisko, odpovědnost je na provozovateli. A soud Vám po roce zamítne spor, protože jste žalovali na špatném místě. Teď je tedy na řadě provozovatel - obec nebo kraj. Ale tam se dozvíte něco velmi podobného: To bylo jen doporučení. Vše je v kompetenci ředitele školy. A zase rok (spíš víc) soudů a peněz v trapu. No a na koho to hodí ředitel školy? Samozřejmě, na pedagogy!

A Vy, milí pedagogové, už to lejno nemáte kam poslat. Jste v první linii, jako jediní z toho celého nemáte žádný prospěch, ale vinu ponesete za všechny ty byrokraty nad sebou. Takový je život v právním státě. Jen na okraj: právo rozhodně nemá nic společného se spravedlností. Zvláště to naše.

Co si budeme povídat. Všichni přece víte, jak moc to dětem škodí zdravotně, sociálně i mentálně. Roušky, sociální distanc, strach, ... Teda pokud za Vás od střední nestudoval někdo jiný. Tohle všechno musíte znát. Děti jsou Váš život, Vaše poslání. Jste pro ně autorita! A naopak, co budete Vy bez dětí?

Moje rada tedy zní. Chce po Vás nadřízený, abyste  testovali děti a nutili je nosit roušky? Vyžádejte si to od něj písemně a tak, aby to nebylo jen doporučení. Pak máte v ruce něco, čím padající lejno pošlete zpátky nahoru. Pokud to bude jen doporučení, taky dobře, můžete se svobodně rozhodnout, jestli ubližovat Vám svěřeným dětem nebo použít zdravý rozum. V tomto případě to totiž bude jen a jen na Vás. Stejně jak je to teď. Jen Vám to nikdo neřekl.

Jak vidíte - lze mít věci ve svých rukou i v této prapodivné době.

Přeji odvahu ke správnému rozhodnutí. Budete jí potřebovat.